Dneska s tebou chci otevřít téma, o kterém se moc nemluví. Chci tu mluvit o myšlenkách, za které se někdy stydíme. O těch, u kterých bychom byli nejradši, kdyby se nikdy neobjevily.

Je až neuvěřitelné, co všechno se nám v hlavě dokáže objevit. Nejsou to jen vzpomínky nebo nekonečný to-do list, ale i myšlenky, které jsou nepohodlné, trapné nebo zneklidňující. Hodnocení druhých, negativní komentáře, nečekané sexuální představy, černé scénáře, nebo sobecké úvahy. A často se k nim přidá otázka: Kdo vlastně jsem, když mě tohle napadá? A taky: Můžu s tím něco dělat?

Problém nejsou myšlenky, ale naše reakce

Představ si, že jdeš po ulici a při míjení někoho tě napadne: „Bože, ten je ale tlustej.“ Nebo: „Ten jí jak prase.“ Často se pak stane jedna ze dvou věcí. Buď tu myšlenku začneme dál rozvíjet – proč asi tak vypadá, jaký je, co je s ním špatně. Anebo se za ni okamžitě zastydíme a odsoudíme se za to, že nás něco takového vůbec napadlo. V obou případech na myšlenku hned reagujeme.

Jenže co když ta myšlenka nebyla tvoje? Co když ji hlava jen automaticky vygenerovala a ty sis ji bez ptaní vzal/a za svou? Hlava produkuje nepřetržitý proud myšlenek a nemáme kontrolu nad tím, co se objeví jako další. To, co ovlivnit můžeme, je naše reakce.

 

Myšlenky získají sílu naší pozornosti

Čím víc myšlenkám věnujeme pozornost, tím skutečnější se zdají. Vzpomeň si na nějakou obavu, která se později vůbec nenaplnila. V tu chvíli ale působila naprosto reálně. Myšlenky dokážou obarvit brýle, skrze které se díváme na svět – a často i na sebe. A pak máme tendenci si myslet, že jsme tím, co se nám honí hlavou.

Máme víc možností, než si myslíme

Mezi okamžikem, kdy se myšlenka objeví, a chvílí, kdy ji přijmeme za svou, existuje malý, ale zásadní prostor. A přesně s tímto prostorem pracuje mindfulness. Učí nás nebrat myšlenky automaticky jako pravdu o sobě. Co tedy můžeš s myšlenkou udělat?

Můžeš si myšlenky jen všimnout a dál ji nerozvíjet.
Nebo si jí všimnout, zeptat se, jestli je pro tebe užitečná, a teprve potom se rozhodnout, jestli jí chceš věnovat pozornost.

Věřím, že je úlevné slyšet, že myšlenky, za které se stydíme, o nás samých nemusí říkat vůbec nic. Rozhodující je to, co s nimi uděláme. Jestli je začneme dál rozvíjet, nebo je necháme být.

Dej si pozor na prostředí

Je ale fér dodat ještě jednu důležitou věc. Ano, nemůžeme ovlivnit konkrétní myšlenku, která se objeví. Zároveň ale můžeme ovlivňovat prostředí, ze kterého tyto myšlenky vyrůstají. Když se díváme na horory, je pravděpodobné, že hlava nabídne odpovídající obsah. Když trávíme hodiny porovnáváním se s ostatními, hlava toho využije po svém.

Proto má smysl se občas zastavit a podívat se na to, co všechno do svého života pouštíme. Jaký obsah konzumujeme. Kolik stresu je v prostředí, kde trávíme čas. Kolik máme pohybu, odpočinku, ticha. To všechno ovlivňuje kvalitu myšlenek. A přesto – pořád s nimi můžeme pracovat.

Jednoduchý postup, když přijde „ta“ myšlenka

1.     Nejprve si myšlenky všimni a řekni si: Tohle je myšlenka, ne fakt.

2.     Nesnaž se s myšlenkou bojovat, zahánět ji ani rozebírat. Jen si připusť, že tady je.

3.     Zkus ji pojmenovat jedním slovem: „hodnocení“, „obava“, „scénář“, „kritik“.

4.     Pak přesuň pozornost k dechu, nebo k tomu, co právě děláš.

5.     A připomeň si tuto větu: Nejsem svoje myšlenky. Rozhodující je, jak na ně reaguju.

Nejsme svými myšlenkami. Jsme tím, jak na ně reagujeme. A když se změní reakce, často se otevře víc prostoru, klidu a jistoty. I v situacích, které se dřív zdály neovladatelné.

Chceš dostávat podobné texty emailem?