JAK JSEM SE DOSTAL
K MINDFULNESS
Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, jak nás někdy slet zdánlivě negativních událostí dokáže zavést na cestu, která se nám předtím nejevila ani jako jedna z možných. Podobně jsem se dostal k lektorování mindfulness.
ŽIVOT SAMÁ POHROMA
V roce 2015 jsem měl dost náročné období. Rozešla se se mnou přítelkyně, kterou jsem miloval. Byl jsem vyhořelý z práce lektora firemních teambuildingů. Nepěkně jsem se v tom plácal a nevěděl kudy kam. Úplnou náhodou jsem se tehdy dostal na 8týdenní kurz mindfulness v Praze. Překvapilo mě, jak moc jsem se dokázal za pouhých osm týdnů změnit. I když jsem byl tenkrát na dně, kurz mi pomohl nahlédnout na moji situaci z jiného úhlu a díky tomu se mi ulevilo. Tahle změna nastartovala moji touhu proniknout do technik mindfulness víc.
A to bych nebyl já, abych to nepojal ve velkém stylu. Už za 5 měsíců jsem si v letadle do Kanady listoval knihou Život samá pohroma…
která byla od zakladatele mindfulness Kabata-Zinna a snažil se přesvědčit sám sebe, že průchod přes imigrační pohromou nebude. Povedlo se.
V Kanadě jsem měl 3 měsíce studovat angličtinu. Následně pak absolvovat lektorský program mindfulness v americkém Worchesteru, na univerzitě UMASS Medical School, kde na konci 60´ Kabat-Zinn celý koncept mentálního tréninku představil světu.
Pamatuju se, že mi tou dobou proběhla hlavou myšlenka na to, že bych se třeba mohl lektorováním mindfulness živit a představit ho víc v ČR, ale rychle jsem ji zahnal a vrátil se zpátky na zem. Věci se totiž začaly opět komplikovat.
O tom, že se jedno místo skutečně uvolnilo, jsem se dozvěděl jen pouhý den před odletem! Radoval jsme se. Jen mi nebylo jasné, jak zvládnu první online setkání, které se mělo konat v době, kdy jsem přistál v Kanadě. Nezbývalo než improvizovat. Ještě na letišti mezi pásy se zavazadly jsem po telefonu absolvoval úvodní setkání.
Ještě na letišti mezi pásy se zavazadly jsem po telefonu absolvoval úvodní setkání.
CRACK, NEVIDITENÍ SPOLUBYDLÍCÍ A MINDFULNESS
Vyrobil jsem si meditační polštářek z triček nacpaných do povlaku od polštáře. Zakoupil jsem si ojeté kolo, abych mohl jezdit do hodinu vzdálené školy a studium mohlo začít.
Univerzitu jsem navštěvoval 4× týdně. Každý den jsem pak ještě doma meditoval asi 2 hodiny. Začátky nebyly snadné. Byl jsem jediný zahraniční student, musel jsem si dohledávat většinu odborných pojmů, a třeba při meditaci body scan jsem se trochu ztrácel v anglických názvech částí těla. V průběhu studia jsem ale vnímal, jak moc mě nová cesta obohacuje. Bavilo mě meditovat a objevovat nové věci o sobě a v sobě. Postupně jsem získával návod na to, jak techniky předávat dál.
Po 2 měsících jsem program úspěšně dokončil. V USA jsem absolvoval jsem ještě 10denní mindfulness retriet a vydal jsem se zpátky do Prahy. Vrátil jsme se jako junior Certificate mindfulness teacher v Česku s diplomem z univerzity, kde mindfulness vzniklo. Měl jsem neskutečnou radost. A když jsem se ohlédl nazpátek za rok a půl starými událostmi, které mě dovedly až sem, nechtělo se mi tomu ani věřit. Nová kapitola mohla začít.
Jak jdou tyhle tři věci dohromady? To vám ti prozradím. Ale vraťme se do doby, kdy jsem odjel do USA studovat mindfulness. Hodně jsem si představoval, jaké asi lektorské studium mindfulness na UMASS Medical School ve Worchesteru bude. Tenkrát to byla nejlepší škola s tímto zaměřením na světě.
Mindfulness zažívalo zlaté časy, používali ho v Google, Dell a v dalších velkých společnostech a já měl pocit, že když se objevím v Mekce mindfulness, budou tam všichni široko daleko vymeditovaní a v pohodě. Nezastírám, že mě i napadlo, že tam určitě potkám lidi, kteří se zakladatelem Kabat-Zinnem chodili na pivo. Ano, uznávám, bylo to naivní. Realita pak totálně převálcovala všechny mé představy.
Worchester byl chudé město. A protože mě tenhle trip stál všechny mé úspory, musel jsem šetřit.
Zabydlel jsem se proto v jedné z horších čtvrtí. Na náměstí se tam tehdy váleli bezdomovci, spousta lidí tam jela na drogách, na ulicích byly odpadky a do některých uliček by člověk nikdy nešel.
Žil jsem v činžáku, jehož dveře zdobil varovný nápis: „Zamykejte! Děti sem chodí kouřit crack.“ V bytě se mnou bydleli ještě další lidi, o jejichž existenci jsem spíš tušil, než že bych je kdy viděl. O tom, že (tam) žijí, svědčilo jen to, jak se přesouvaly věci v kuchyni a mizel toaletní papír. Jinak ale opouštěli své pokoje, jen když jsem já byl v tom svém. Nikdy jsem je ani nezahlédl! Bylo to prazvláštní místo. Ale věděl jsem, proč jsem tady, a to bylo to hlavní.
JAK JSEM ZAČAL UČIT MINDFULNESS
Bylo to tady! Měl jsem studenty, měl jsem připravené podklady a bylo načase vyzkoušet, jak to bude fungovat 💪. První kurzy mindfulness v Brně a v Praze jsem bral smrtelně vážně. Meditace, které měly na kurzu zaznít, jsem si daný den opakoval nejmíň 3x, piloval jsem všechno do posledního detailu. Hlavně brněnské kurzy mi tehdy dávaly zabrat. Vracíval jsem se domů do Prahy až kolem druhé hodiny ráno a další den mě čekal kurz v Praze.
Začátky byly krušné, ale živě si vzpomínám na závěr prvního kurzu, kde účastníci sdíleli své zkušenosti s mindfulness.
Neubránil jsme se slzám, když mi někteří z nich řekli, jak moc jim kurz změnil život k lepšímu.
V tom okamžiku jsem věděl, že to, co dělám, má smysl jak pro mě, tak i pro ostatní. A taky že se tomu chci věnovat už napořád.
Kurzů přibývalo, jezdil jsem lektorovat do Ostravy, Brna, Olomouce, Hradce Králové, školil jsem mindfulness ve firmách. Byl to hektický čas. Ale celou dobu pro mě byla důležitá kvalita toho, co nabízím. Srovnával jsem se s lektory, kteří za sebou měli 40 let praxe. Vadilo mi, že nejsem tak dobrý, ale postupně jsem si i díky supervizím a dalšímu vzdělávání nacházel svůj způsob lektorování a cestu, jak kurzy vést co možná nejautentičtěji. Po 5 letech jsem si pak troufl na certifikaci mých programů u Brown University, která se během let stala hlavním globálním centrem mindfulness.
Po absolvování lektorského kurzu mindfulness v americkém Worcherteru jsem se přesunul do Kalifornie na mindfulness retriet. Už tam jsem začal pracovat na novém webu Bemindful. Měl jsem jasnou vizi, že po návratu do ČR povedu kurzy mindfulness. Už v USA jsem vypsal první běh kurzu a… nikdo se nepřihlásil. :/ Po příjezdu do Čech jsem se do toho proto obul ještě víc. Celé léto jsem pracoval na přípravě kurzů a na jejich propagaci.
Bylo potřeba vytvořit úplně všechno – od pracovních listů, profilů a obsahu na sociální sítě, grafiky, po nahrávky s meditacemi na kurzy. Všechno to, co dneska beru jako samozřejmost, mi tehdy dalo strašně zabrat. Vzpomínám si třeba na první nahrávání audio verze meditací u kamaráda v rozhlase.
Po procítěném přednesu třicetiminutové meditace body scan jsme zjistili, že se nenahrálo ani pípnutí.
Naopak, když jsem se pak pokoušel o nahrávku meditací doma, znělo v nich pípání každých pár vteřin, takže se nahrávka nedala použít. Trvalo, než jsem přišel na to, jak to udělat, a uznávám, že jsem tehdy nebyl úplně v zenu, šílel jsem, ale povedlo se. V září jsem pak vypsal nové termíny kurzů, a světe, div se. Kurzy v Praze i v Brně se naplnily! Byl jsem u vytržení!
Protože jsem se bál dát výpověď ve své stávající práci, říkal jsem si, že dva dny povedu kurzy mindfulness a zbytek týdne se budu věnovat práci lektora sebezkušenostních kurzů, kterou jsem dělal už 6 let. Zajímavé pak bylo, že po naplnění prvních kurzů mi v původním zaměstnání začalo ubývat práce a za nějaký čas jsem odsud docela přirozeně odešel k lektorování mindfulness.
Nejprve jsem úspěšně absolvoval certifikaci na stupeň 2 a následně na nejvyšší stupeň 3. Musel jsem kvůli tomu přeložit do angličtiny všechny materiály pro studenty, nahrávky z kurzů i meditace a vytvořit podrobný plán kurzů v angličtině. Následně jsem absolvoval 8týdenní skupinovou supervizi a 10 individuálních supervizí, na kterých jsem rozebíral své lektorování právě běžícího kurzu. Supervizorka byla skvělá a její podněty mi hodně daly. Certifikaci jsem nakonec získal.
Stal jsem se tak 137. certifikovaným mindfulness lektorem na světě a prvním a zatím jediným certifikovaným lektorem v Česku.
Nepíšu to sem proto, že bych se chtěl vychloubat, to vůbec ne, ale nedávno mi při rozhovoru s kamarádkou došlo, že často přistupujeme k tomu, co jsme zvládli nebo co umíme, se samozřejmostí, nemluvíme o tom, jak náročné to bylo, nemáme potřebu to sdílet, ale možná je to škoda, protože jde o kvality, které jsou důležité a mohou jiné inspirovat.
JAK JSEM SE STAL SENIOREM V 37 LETECH
Hlavní světové kapacity na mindfulness sdružené v asociaci International Mindfulness Integrity Network vytvořily kategorie pro lektory. Nejvyšší level je Senior Mindfulness Teacher, a když se jím chcete stát, musíte splnit pár náročných požadavků:
- minimálně 5 let učit a 7 let se věnovat mindfulness
- dosáhnout certifikace (nejvyšší level) ve škole, kde jste mindfulness studoval (to obnáší překlad všech materiálů, meditací a kurzů do angličtiny, 8 týdnů skupinové supervize, 10 individuálních supervizí a mnoho dalšího
- odučit minimálně 15 běhů kurzů (mám jich za sebou asi 40)
- zúčastnit se minimálně 5 retreatů
- absolvovat skupinové a individuální supervize
- absolvovat roční supervizní výcvik
Už na začátku mého lektorování jsem měl jasno v tom, že chci dělat kurzy na té nejvyšší úrovni, aby lidem přinášely užitek a pozitivní změny.
Proto jsem se kontinuálně vzdělával, až jsem letos dosáhl nejvyšší mety a stal se Senior Mindfulness Teacherem. Tyto tři anglická slůvka ti asi nic neřeknou, ale rád ti vysvětlím, co všechno je za tím. Možná tě to překvapí.
To, co se tady vejde na pár řádek, mi zabralo 7 let!
ŽIVOT SAMÁ POHROMA
V roce 2015 jsem měl dost náročné období. Rozešla se se mnou přítelkyně, kterou jsem miloval. Byl jsem vyhořelý z práce lektora firemních teambuildingů. Nepěkně jsem se v tom plácal a nevěděl kudy kam. Úplnou náhodou jsem se tehdy dostal na 8týdenní kurz mindfulness v Praze. Překvapilo mě, jak moc jsem se dokázal za pouhých osm týdnů změnit. I když jsem byl tenkrát na dně, kurz mi pomohl nahlédnout na moji situaci z jiného úhlu a díky tomu se mi ulevilo. Tahle změna nastartovala moji touhu proniknout do technik mindfulness víc.
A to bych nebyl já, abych to nepojal ve velkém stylu. Už za 5 měsíců jsem si v letadle do Kanady listoval knihou Život samá pohroma
Kniha byla od knihou od zakladatele mindfulness Kabata-Zinna a snažil se přesvědčit sám sebe, že průchod přes imigrační pohromou nebude. Povedlo se.
V Kanadě jsem měl 3 měsíce studovat angličtinu. Následně pak absolvovat lektorský program mindfulness v americkém Worchesteru, na univerzitě UMASS Medical School, kde na konci 60´ Kabat-Zinn celý koncept mentálního tréninku představil světu. Pamatuju se, že mi tou dobou proběhla hlavou myšlenka na to, že bych se třeba mohl lektorováním mindfulness živit a představit ho víc v ČR, ale rychle jsem ji zahnal a vrátil se zpátky na zem. Věci se totiž začaly opět komplikovat.
Ještě na letišti mezi pásy se zavazadly jsem po telefonu absolvoval úvodní setkání.
CRACK, NEVIDITENÍ SPOLUBYDLÍCÍ A MINDFULNESS
Jak jdou tyhle tři věci dohromady? To vám ti prozradím. Ale vraťme se do doby, kdy jsem odjel do USA studovat mindfulness. Hodně jsem si představoval, jaké asi lektorské studium mindfulness na UMASS Medical School ve Worchesteru bude. Tenkrát to byla nejlepší škola s tímto zaměřením na světě. Mindfulness zažívalo zlaté časy, používali ho v Google, Dell a v dalších velkých společnostech a já měl pocit, že když se objevím v Mekce mindfulness, budou tam všichni široko daleko vymeditovaní a v pohodě. Nezastírám, že mě i napadlo, že tam určitě potkám lidi, kteří se zakladatelem Kabat-Zinnem chodili na pivo. Ano, uznávám, bylo to naivní. Realita pak totálně převálcovala všechny mé představy.
Worchester byl chudé město. A protože mě tenhle trip stál všechny mé úspory, musel jsem šetřit.
Zabydlel jsem se proto v jedné z horších čtvrtí. Na náměstí se tam tehdy váleli bezdomovci, spousta lidí tam jela na drogách💉, na ulicích byly odpadky a do některých uliček by člověk nikdy nešel.
Žil jsem v činžáku, jehož dveře zdobil varovný nápis: „Zamykejte! Děti sem chodí kouřit crack.“ V bytě se mnou bydleli ještě další lidi, o jejichž existenci jsem spíš tušil, než že bych je kdy viděl. O tom, že (tam) žijí, svědčilo jen to, jak se přesouvaly věci v kuchyni a mizel toaletní papír. Jinak ale opouštěli své pokoje, jen když jsem já byl v tom svém. Nikdy jsem je ani nezahlédl! Bylo to prazvláštní místo. Ale věděl jsem, proč jsem tady, a to bylo to hlavní.
Vyrobil jsem si meditační polštářek z triček nacpaných do povlaku od polštáře. Zakoupil jsem si ojeté kolo, abych mohl jezdit do hodinu vzdálené školy a studium mohlo začít.
Univerzitu jsem navštěvoval 4× týdně. Každý den jsem pak ještě doma meditoval asi 2 hodiny. Začátky nebyly snadné. Byl jsem jediný zahraniční student, musel jsem si dohledávat většinu odborných pojmů, a třeba při meditaci body scan jsem se trochu ztrácel v anglických názvech částí těla. V průběhu studia jsem ale vnímal, jak moc mě nová cesta obohacuj. Bavilo mě meditovat a objevovat nové věci o sobě a v sobě. Postupně jsem získával návod na to, jak techniky předávat dál.
Po 2 měsících jsem program úspěšně dokončil. V USA jsem absolvoval jsem ještě 10denní mindfulness retriet a vydal jsem se zpátky do Prahy. Vrátil jsme se jako junior Certificate mindfulness teacher v Česku s diplomem z univerzity, kde mindfulness vzniklo. Měl jsem neskutečnou radost. A když jsem se ohlédl nazpátek za rok a půl starými událostmi, které mě dovedly až sem, nechtělo se mi tomu ani věřit. Nová kapitola mohla začít.
JAK JSEM ZAČAL UČIT MINDFULNESS
Po absolvování lektorského kurzu mindfulness v americkém Worcherteru jsem se přesunul do Kalifornie na mindfulness retriet. Už tam jsem začal pracovat na novém webu Bemindful. Měl jsem jasnou vizi, že po návratu do ČR povedu kurzy mindfulness. Už v USA jsem vypsal první běh kurzu a… nikdo se nepřihlásil. :/ Po příjezdu do Čech jsem se do toho proto obul ještě víc. Celé léto jsem pracoval na přípravě kurzů a na jejich propagaci.
Bylo potřeba vytvořit úplně všechno – od pracovních listů, profilů a obsahu na sociální sítě, grafiky, po nahrávky s meditacemi na kurzy. Všechno to, co dneska beru jako samozřejmost, mi tehdy dalo strašně zabrat. Vzpomínám si třeba na první nahrávání audio verze meditací u kamaráda v rozhlase.
Po procítěném přednesu třicetiminutové meditace body scan jsme zjistili, že se nenahrálo ani pípnutí.
Naopak, když jsem se pak pokoušel o nahrávku meditací doma, znělo v nich pípání každých pár vteřin, takže se nahrávka nedala použít. Trvalo, než jsem přišel na to, jak to udělat, a uznávám, že jsem tehdy nebyl úplně v zenu, šílel jsem, ale povedlo se. V září jsem pak vypsal nové termíny kurzů, a světe, div se. Kurzy v Praze i v Brně se naplnily! Byl jsem u vytržení!
Protože jsem se bál dát výpověď ve své stávající práci, říkal jsem si, že dva dny povedu kurzy mindfulness a zbytek týdne se budu věnovat práci lektora sebezkušenostních kurzů, kterou jsem dělal už 6 let. Zajímavé pak bylo, že po naplnění prvních kurzů mi v původním zaměstnání začalo ubývat práce a za nějaký čas jsem odsud docela přirozeně odešel k lektorování mindfulness.
Bylo to tady! Měl jsem studenty, měl jsem připravené podklady a bylo načase vyzkoušet, jak to bude fungovat. První kurzy mindfulness v Brně a v Praze jsem bral smrtelně vážně. Meditace, které měly na kurzu zaznít, jsem si daný den opakoval nejmíň 3x, piloval jsem všechno do posledního detailu. Hlavně brněnské kurzy mi tehdy dávaly zabrat. Vracíval jsem se domů do Prahy až kolem druhé hodiny ráno a další den mě čekal kurz v Praze.
Začátky byly krušné, ale živě si vzpomínám na závěr prvního kurzu, kde účastníci sdíleli své zkušenosti s mindfulness.
Neubránil jsme se slzám, když mi někteří z nich řekli, jak moc jim kurz změnil život k lepšímu
V tom okamžiku jsem věděl, že to, co dělám, má smysl jak pro mě, tak i pro ostatní. A taky že se tomu chci věnovat už napořád.
Kurzů přibývalo, jezdil jsem lektorovat do Ostravy, Brna, Olomouce, Hradce Králové, školil jsem mindfulness ve firmách. Byl to hektický čas. Ale celou dobu pro mě byla důležitá kvalita toho, co nabízím. Srovnával jsem se s lektory, kteří za sebou měli 40 let praxe. Vadilo mi, že nejsem tak dobrý, ale postupně jsem si i díky supervizím a dalšímu vzdělávání nacházel svůj způsob lektorování a cestu, jak kurzy vést co možná nejautentičtěji. Po 5 letech jsem si pak troufl na certifikaci mých programů u Brown University, která se během let stala hlavním globálním centrem mindfulness.
Nejprve jsem úspěšně absolvoval certifikaci na stupeň 2 a následně na nejvyšší stupeň 3. Musel jsem kvůli tomu přeložit do angličtiny všechny materiály pro studenty, nahrávky z kurzů i meditace a vytvořit podrobný plán kurzů v angličtině. Následně jsem absolvoval 8týdenní skupinovou supervizi a 10 individuálních supervizí, na kterých jsem rozebíral své lektorování právě běžícího kurzu. Supervizorka byla skvělá a její podněty mi hodně daly. Certifikaci jsem nakonec získal.
Stal jsem se tak 137. certifikovaným mindfulness lektorem na světě a prvním a zatím jediným certifikovaným lektorem v Česku
Nepíšu to sem proto, že bych se chtěl vychloubat, to vůbec ne, ale nedávno mi při rozhovoru s kamarádkou došlo, že často přistupujeme k tomu, co jsme zvládli nebo co umíme, se samozřejmostí, nemluvíme o tom, jak náročné to bylo, nemáme potřebu to sdílet, ale možná je to škoda, protože jde o kvality, které jsou důležité a mohou jiné inspirovat.
JAK JSEM SE STAL SENIOREM V 37 LETECH
Už na začátku mého lektorování jsem měl jasno v tom, že chci dělat kurzy na té nejvyšší úrovni, aby lidem přinášely užitek a pozitivní změny.
Proto jsem se kontinuálně vzdělával, až jsem letos dosáhl nejvyšší mety a stal se Senior Mindfulness Teacherem. Tyto tři anglická slůvka ti asi nic neřeknou, ale rád ti vysvětlím, co všechno je za tím. Možná tě to překvapí.
Hlavní světové kapacity na mindfulness sdružené v asociaci International Mindfulness Integrity Network vytvořily kategorie pro lektory. Nejvyšší level je Senior Mindfulness Teacher, a když se jím chcete stát, musíte splnit pár náročných požadavků:
- minimálně 5 let učit a 7 let se věnovat mindfulness
- dosáhnout certifikace (nejvyšší level) ve škole, kde jste mindfulness studoval (to obnáší překlad všech materiálů, meditací a kurzů do angličtiny, 8 týdnů skupinové supervize, 10 individuálních supervizí a mnoho dalšího
- odučit minimálně 15 běhů kurzů (mám jich za sebou asi 40)
- zúčastnit se minimálně 5 retreatů
- absolvovat skupinové a individuální supervize
- absolvovat roční supervizní výcvik
To, co se tady vejde na pár řádek, mi zabralo 7 let!
RÁD TĚ PROVEDU KURZEM MINDFULNESS
