Chci s tebou sdílet něco osobního. Od té doby, co se mi narodil syn, se učím víc než kdy dřív. Nejen o emocích, ale i o samotě a jak s ní pracovat.

Nová role, jiná dynamika

Je neuvěřitelné, jak moc se s narozením dítěte promění partnerský vztah. Pozornost ženy jde přirozeně víc k dítěti – a najednou si oba dáváte méně pozornosti, než jste byli zvyklí dřív. Protože je žena většinou s dítětem, může se u nás mužů objevit pocit samoty. To je přirozené a nejde se tomu vyhnout. Spíš jde o to, naučit se s tím pracovat.

Proč je těžké mluvit o samotě
Myslím, že muži se obecně cítí víc sami než ženy – i proto, že jsme zvyklí své pocity potlačovat a žít s přesvědčením, že musíme všechno zvládnout sami. Samota je přirozeně nepříjemná a každý se s ní vyrovnává po svém – někdo utíká do práce, jiný k přátelům, další se stáhne do sebe.
Zastav se. Podívej se dovnitř. Vyživ to, co bolí

Mindfulness nabízí cestu, jak se samotou pracovat. Vždycky je dobré začít u sebe – všímat si, co se odehrává uvnitř. Jak se cítím? Co mi chybí? Co potřebuju? Teprve pak má smysl udělat krok ven a něco měnit i navenek.

Když jsem se cítil sám, moje stará strategie byla utéct k práci. Zaplnit prázdný a bolavý prostor. Jenže to samotu nevyřešilo – jen ji na chvíli překrylo. To, co mi nakonec pomohlo, bylo naopak začít si všímat toho, co se ve mně děje.

4 základní kroky, se kterými můžeš začít

1. Zastav se a na chvíli odlož to, co právě děláš.

2. Přiveď pozornost k tělu a dechu. Všímej si, co se děje – v těle i v myšlenkách.

3. Dovol si být s tím, co cítíš. Neposuzuj. Nesnaž se vynutit „pozitivní mindset“. Jen chvíli buď s tím, co je, aniž bys od toho utíkal/a.

4. Buď k sobě laskavý/á. Zeptej se: Jaká by byla teď ta nejlaskavější reakce na to, co prožívám? Co by mi dodalo pocit, že nejsem sám/sama?

Závěrem: samota není selhání – je to pozvání k hlubšímu spojení

Žijeme ve světě, který klade důraz na výkon, samostatnost a „být v pohodě“. Jenže i mezi lidmi se můžeme cítit sami. A to není slabost, ale realita.
Mindfulness nám pomáhá přestat utíkat a zůstat u toho, co se v nás děje. Být sami se sebou – a neztratit se. A právě skrze tenhle vnitřní kontakt se často znovu otevírá cesta ven. K blízkosti. Ať už je to rodina, nebo přátelé.

Proto má smysl mindfulness praktikovat nejen v krizi. Pravidelná praxe – třeba meditace laskavosti – ti dodá vnitřní oporu.

Chceš dostávat podobné texty emailem?