V poslední době se čím dál víc vracím k jedné jednoduché, ale zásadní otázce: Umíme se během dne zastavit? A co všechno se stane, když to dokážeme?
Jde nám o přerušení běhu, který je pro naši dobu typický. Běhu myšlenek, informací nebo úkolů. Jsme neustále v pohybu – nejen fyzicky, ale především v hlavě.
Celý den se snažíme něco zvládnout. Vyřešit. Vymyslet. Dohnat. Informací je tolik, že nemáme šanci je vstřebat. A tlak je často tak silný, že nás nutí fungovat víc a víc na autopilota. Když jedeme na autopilota, mozek se přepíná do režimu efektivity. Jede po drahách, které zná. A když běžíme po známé cestě, běžíme rychle. Jenže něco za to platíme.
Tím, že se zastavíme, posilujeme v mozku oblasti, které nám pomáhají znovu rozlišit, co je důležité – takzvané salienční sítě.
Vtip je v tom, že současný svět spíš posiluje nevnímání než vnímání. O to důležitější je trénovat dovednost zastavit se a věnovat pozornost sobě.
1. Naplánuj si dnes zastavení
Najdi si konkrétní chvíli (třeba po obědě nebo při čekání na tramvaj), kdy na okamžik přerušíš proud denních úkolů a obrátíš pozornost k sobě. Uvědom si kontakt se zemí. Pak nasměruj pozornost k nádechu a výdechu a kdykoli tě odvede myšlenka, jemně se vrať zpět.
2. Uč se vnímat, co právě potřebuješ
Polož si otázku: Co teď opravdu potřebuju? Čemu chci věnovat pozornost? Odpovědi tě mohou lépe nasměrovat k většímu vnímání tvého vnitřního kompasu.
3. Trénuj jemně a pravidelně
Nesnaž se být dokonalý. Nesnaž se všechno zvládnout. Každý den zkus aspoň jedno zastavení. Čím častěji to uděláš, tím přirozenější to bude. A čím přirozenější to bude, tím víc ti to bude pomáhat.
Chceš dostávat podobné texty emailem?
Nejnovější komentáře