Meditovat se dá všude (i s křičícím miminkem)
Moje klidná rána, kdy jsem si meditoval bez vyrušení, jsou pryč. 😊 V rámci šestinedělí se ukazuje, že spánek je drahým artiklem. 😊 Přesto jsem si ověřil, že meditovat se dá opravdu všude a celý den nabízí spoustu nečekaných příležitostí:
- Pozoruju dech, když Alberta chovám a on křičí (a věřte mi, umí to pořádně!)
- Pozoruju dech, když na mně spí a ležíme spolu na gauči (nejsladší momenty)
- Pozoruju dech, když jedu tramvají na trénink (kdo by řekl, že MHD může být oázou klidu?)
- Pozoruju dech, když se Bert na chvíli probudí v nosítku
Jsou to krátká, ale překvapivě krásná zastavení uprostřed rodičovského chaosu.
Ze začátku jsem často utíkal k bezcílnému scrollování na mobilu, znáte to – „potřebuju se odreagovat“. Rychle jsem si ale uvědomil, že i po kratičké meditaci, kdy se soustředím na dech, se cítím výrazně lépe.
Jsem jenom člověk (a je to tak v pořádku)
Než se Albert narodil, měl jsem představu, že budu klidný otec, 😊 který svým klidem bude působit na svého syna. Velký omyl! Ze začátku, když Albert nemohl usnout, mě přepadaly vlny hněvu. Občas to schytala lednička, do které jsem si bouchnul.
Co s tím? Je důležité si to nevyčítat. Jsme lidé a vyrovnat se s našimi představami, očekáváními, pocity bezmoci, selhání a strachu není vůbec lehké. To nejhorší, co bychom v tu chvíli mohli udělat, by bylo se za to začít ještě bičovat.
Utíkáme před tím, co nám “nejde”
Znáš ten pocit, když se ti něco nedaří a nejradši bys to vzdal/a? V meditaci i v životě často utíkáme před tím, co nám „nejde“. Klíč je v rozpoznání našich očekávání a jejich uvolnění.
Co nám brání v meditaci? Může to být rušivá myšlenka, ospalost, netrpělivost nebo bolavá hlava. Všechno jsou to jen překážky, ne nepřekonatelné bariéry. První krok? Přestat si říkat „tohle nezvládnu, to nejde“.
Laskavost namísto dokonalosti
Proto jsem se v tu chvíli podíval víc do sebe a našel jsem tam smutek a lítost, že to nejde podle mých představ a že nejsem dost dobrý (když ho nedokážu uspat). Ale i k těmto pocitům se dá vztáhnout s laskavostí a soucitem (které jsou nedílnou součástí mindfulness).
Mám rád otázku, kterou si v takových chvílích občas pokládám: Jaká by byla ta nejlaskavější reakce na to, co právě teď zažívám? Nebo si někdy řeknu: Děláš to nejlepší, co v tu chvíli dokážeš, Michale. Co si říkáš v podobných chvílích ty?
Tak co s tím dneska uděláš?
Máš 5 minut? Zkus se během dne párkrát zastavit, pozorovat svůj dech a v závěru si polož otázku: Jaká by byla ta nejlaskavější reakce na to, co právě teď zažívám?
Máš 10 minut? Vybav si nějakou situaci z poslední doby, kdy jsi byl/a naštvaný/á, a zamysli se nad tím, jestli ti v tu chvíli bylo něco líto.
Máš 17 minut? Pusť si meditaci laskavosti.
PS: Hněv mě už přešel, ale objevují se další věci, o kterých ti povím zas někdy příště. 😊 Drž mi palce při dalších dobrodružstvích s Albertem.
Chceš dostávat podobné texty emailem?
Nejnovější komentáře