Chci s tebou chci sdílet něco, co mi v poslední době hodně pomáhá – jak se dívám na stres, energii a na to, jak vlastně během dne funguju. Možná tě to překvapí, ale celé to stojí na jednom jednoduchém principu: pulzaci.
V biosyntéze – jednom z psychoterapeutických směrů – se často pracuje s pojmem pulzace. A mně tenhle pojem v poslední době úplně změnil pohled na život. Vysvětluje totiž jednoduchou, ale zásadní věc: Abychom mohli dobře fungovat, potřebujeme se střídavě dostávat do akce – a pak do uvolnění.
Pěkně to vidím na svém synovi. Hraje si, je v akci. A pak najednou přijde, vyleze mi na klín, odpočine si – a zase pokračuje. Přirozeně střídá aktivitu a odpočinek. Pulzuje. A je to krásné pozorovat.
Pulzace je přirozený rytmus života. Všimni si, jak to funguje v těle: nádech–výdech, napětí–uvolnění, akce–klid. Stejně to platí i u stresových situací. Dostaneme se do aktivace – někdy až do stavu útok, nebo obrana – a pak (ideálně) přichází návrat do klidu. Pokud ale tenhle přechod nedovolíme, pokud zůstáváme dlouho v napětí, začne nás to vysilovat.
S věkem se často stává, že ztrácíme kontakt se svými skutečnými potřebami. Přestáváme naslouchat tělu a nedůvěřujeme jeho impulsům – třeba: „Teď bych si měl odpočinout.“ Místo toho dáváme přednost myšlenkám: „Musím zvládnout co nejvíc. Musím být výkonný. Jen tak mám hodnotu.“ A právě podle toho pak často měříme i vlastní spokojenost. Neptáme se: „Jak se cítím?“, ale spíš: „Kolik jsem toho dnes stihl?“
Protože nejsme zvyklí být v klidu, může na nás skutečný odpočinek působit nezvykle – někdy až nepříjemně. A tak z něj raději utíkáme zpátky k činnosti. Jenže tím v sobě posilujeme napětí i únavu.
Mindfulness rozvíjí schopnost víc vnímat tělo a zachytit jemné impulzy. Všímat si, kdy jsme v aktivaci a kdy přecházíme do klidu. Učí nás poznat rozdíl mezi opravdovým odpočinkem a chvílemi, kdy nás žene jen neklid nebo strach, že nic neděláme.
1. Všímej si, kdy jsi v akci – a kdy v klidu
Zkus si během dne několikrát položit otázku: Jsem teď v napětí, nebo v uvolnění? A co by mi pomohlo přejít z jednoho do druhého?
2. Naplánuj si drobná zastavení
Nemusí to být hned meditace. Stačí minuta ticha po jídle, krátká pauza mezi schůzkami nebo lehnutí na gauč mezi dvěma úkoly.
3. Přepiš svou představu o výkonnosti
Zkus si dát jinou definici produktivního dne. Ne podle počtu hotových věcí – ale podle toho, jak ses u toho cítil/a.
Nejde o to přestat pracovat. Ani o to být pořád v klidu. Právě naopak – jde o schopnost vnímat, kdy se nám daří pulzovat, a kdy z toho rytmu začínáme vypadávat.
Chceš dostávat podobné texty emailem?
Nejnovější komentáře