Co dělat, když dítě křičí

autor: | 6. září 2025 | Nezaradené | 0 komentářů

Dlouho jsem nepsal, jak se mi daří jako tátovi. A jak se vyvíjí náš vztah s Bertem. Tak to teď trochu napravím.

Když spustí řev, spustí se i něco ve mně
Popravdě? Někdy je to náročné. Ale to asi znáš – být rodičem je krásné a těžké zároveň. A taky je to každodenní škola. Jedna z věcí, kterou se učím, je práce s emocemi. U sebe i u Berta.

 

Proč nás dětský vztek někdy rozhodí?
Řev je pro většinu z nás nepříjemný. A naše reakce bývá rychlá. Chceme, aby to přestalo. Každý máme trochu jinou strategii. Někdo to přejde. Někdo zlehčí: „To nic není.“ Jiný začne tlačit, nebo dokonce křičet zpátky. Jenže tohle obvykle jen přilije olej do ohně. Dítě je rozhozené. My taky. A kruh se točí dál.
Proč nám tak vadí dětský křik?
Když jsem se podíval hlouběji, začal jsem vnímat, co se děje ve mně. Pod podrážděním se objevil strach. Strach, jestli jsem dost dobrý otec. Jestli to zvládnu. A právě tenhle strach nás vede k tomu, že hledáme chybu v dítěti místo v sobě. Že chceme situaci rychle ukončit, místo abychom se v ní chvíli udrželi. Jak tedy zacházet se svými emocemi?
Umění se zastavit

Když se Bert rozkřičí, první, co se snažím udělat, je obrátit pozornost k sobě. Vnímat dech. Napětí v těle. Uvědomit si, že i ve mně něco křičí. A že i já potřebuju zklidnit.

Ve chvíli, kdy se mi tohle podaří, vznikne prostor. A v tom prostoru můžu být s tím, co se ve mně i v Bertíkovi odehrává. Nemusím nic říkat. Nemusím ho hned uklidnit. Stačí u něj být, nebo jej obejmout a říct mu: „Vypadá to, že tě to fakt hodně naštvalo.“
A víš co? To často stačí.

Pokud se učíme zvládat své emoce, učíme to i své dítě

Věřím, že zvládání svých emocí v náročných situacích může být neocenitelný dar pro Berta a jeho život. Možná to může být i dar pro další generace. Nechci tu působit přehnaně, ale pokud chceme něco měnit, můžeme měnit jen sebe – a skrze to třeba i své okolí.

Začít jde i malým krokem
Možná si říkáš, že zvládat emoce je práce na roky. Ale začít se dá hned. A klíčová je jedna věc: snížit svoje očekávání a začít:

1. Zastav se, když začne být dusno
Než zareaguješ, zkus se na pár vteřin obrátit k sobě. Vnímej dech, tělo, napětí. Co se v tobě právě teď odehrává?

2. Uvědom si, že i v tobě něco křičí
Všimni si svých emocí – vzteku, frustrace, ale i nejistoty nebo strachu. Nemusíš s nimi bojovat, začni si je uvědomovat.

3. Nepotřebuješ být dokonalý rodič
Sniž svá očekávání. Cílem není se okamžitě uklidnit, cílem je postupně se učit reagovat jinak – s větším klidem a porozuměním.

Chceš dostávat podobné texty emailem?

Přihlas se na odběr newsletteru