Dnes bych chtěl otevřít téma, které se mě dlouho osobně dotýkalo – a myslím, že v tom nejsem sám. Dlouho jsem měl pocit, že si neumím dobře povídat. Hlavně s lidmi, které jsem neznal. Jako bych nevěděl, co říct. Často jsem jen mlčel a čekal, že se mě ten druhý na něco zeptá. A když to nepřišlo, odcházel jsem s pocitem, že ho asi nezajímám. Nebo jsem si v hlavě přehrával, že naše povídání byla nuda – a že si vlastně nemáme co říct.
I díky terapii jsem si uvědomil, že se v komunikaci podvědomě chráním. Jakmile cítím nejistotu – nový člověk, neznámá situace – stáhnu se. Jako poustevník v ulitě. Na chvíli vykouknu, ale když se nedočkám reakce, hned zalezu zpátky.
Díky mindfulness jsem si začal všímat, kdy se tenhle vzorec objevuje. A přestal ho brát jako pravdu. Všímavost mi pomohla – a pořád pomáhá – být v rozhovoru víc přítomný. A taky zranitelnější.
Postupně jsem si začal všímat, že základem dobré komunikace bývá často právě ona – zranitelnost. Ochota ukázat se. Mluvit osobně. Neskrývat se za formální slova. A co je na tom nejzajímavější? Lidé, kteří si dovolí být zranitelní, bývají nejen otevřenější v kontaktu, ale často i spokojenější v životě.
Jak se v tom všem můžeš opřít o mindfulness?
- Pomůže ti včas si všimnout, co se v tobě děje – dřív, než tě to semele.
- Umožní ti zpomalit a opravdu slyšet druhého.
- Zklidnit se – a tím se otevřít. Ve stresu nebo ve spěchu je hlubší komunikace skoro nemožná.
- Naučí tě být v rozhovoru přítomnější. A když budeš chtít, i osobnější.
Všímavá komunikace je tanec
Není to kalkul. Není to výměna názorů za každou cenu. Spíš proud, který plyne mezi dvěma lidmi – tichá dohoda, že nám na sobě záleží.
A tenhle proud musí téct z obou stran. Když máš pocit, že proudíš jen ty – je čas ztichnout a nechat prostor druhému. A když si všimneš, že mluvíš pořád jen ty – možná je čas se zeptat.
A když to celé začne drhnout? Pomůže přidat něco osobního. Nebo se jen společně zasmát. Kdykoliv se do rozhovoru vloudí nejistota nebo vnitřní kritik, zkus mu věnovat laskavou pozornost.
Dobrá komunikace je jako tanec. Myslíme na sebe, na druhého – i na to, co je mezi námi. Nejde o výkon. Jde o sladění.
6 kroků ke všímavější komunikaci
- Začni u sebe. Zklidni se – třeba dechem. Všímej si těla, kontaktu se zemí. To stačí.
- Ujasni si záměr. Co chceš v rozhovoru? Být blíž? Porozumět? Být srozumitelný?
- Nalaď se na druhého. Jak se asi cítí? Je otevřený, nebo spíš opatrný? Potřebuje prostor, nebo vedení?
- Naslouchej, neposuzuj. Nejde o to radit nebo mít pravdu. Jde o to ukázat, že slyšíš.
- Buď osobní. Chceš jít víc do hloubky? Řekni něco o sobě. Upřímně. Klidně i s nejistotou.
- Ptej se, co tě opravdu zajímá. Ne co „by se mělo“, ale co tě zrovna napadne. Tím vzniká skutečné spojení.
Co s tím dnes uděláš?
Máš 5 minut? Zastav se a zeptej se: Co vlastně v komunikaci hledám? Spojení? Uznání? Porozumění?
Máš 10 minut? Vzpomeň si na poslední rozhovor, kde to drhlo. Co by ti tehdy pomohlo?
Máš 30 minut? Věnuj se meditaci na dech. Pak napiš někomu, komu ses dlouho neozval/a. Bez očekávání. Jen jako pozvání.
Chceš dostávat podobné texty emailem?
Nejnovější komentáře