Mám pro tebe nachystaný malý test. Přečti si tři situace, se kterými se na kurzech často setkávám, a zkus najít, co mají společného:
- „Neustále mám při meditaci spoustu myšlenek a uklidnit se dokážu jen na chvíli. Co mám dělat?“
- „Cvičení Body scan mi nejde. Myslím, že to není cvičení pro mě, protože nedokážu dobře vnímat své tělo. Je v pohodě, když cvičení nebudu dělat?“
- „Mindfulness mi při zvládání stresu nefunguje. Nikdy se mi nepodaří úplně zklidnit. Co dělám špatně?“
Napadá tě, co mají tyto situace společného?
Když jsem s těmito lidmi mluvil hlouběji, opakovaně ukazovalo jedno téma – přehnaná očekávání. Podívej se, jak se projevují:
Očekávání vs. realita
1. Past „dokonalé mysli“
Očekáváme, že během meditace by naše mysl měla být úplně klidná, bez jediné myšlenky. Když pak myšlenky přicházejí (což je přirozené), hodnotíme to jako selhání. To nás postupně vede k přesvědčení, že „nám to nejde“.
2. Past „intenzivních prožitků“
Když slyšíme ostatní mluvit o hlubokých tělesných vjemech, očekáváme podobné zážitky. A když místo toho cítíme „jen“ dech nebo pohyb břicha, máme pocit, že děláme něco špatně nebo že nejsme dostatečně propojení se svým tělem.
3. Past „okamžitého klidu“
Očekáváme, že díky mindfulness zvládneme každou stresovou situaci v naprostém klidu. Když se to nedaří (což je normální), rychle dospějeme k závěru, že „na mindfulness nemáme talent“ nebo že „to nefunguje“.
Je to jako očekávat, že se naučíme hrát Beethovena po prvním týdnu hry na klavír. Taková očekávání nás nejen brzdí, ale často vedou k závěru „tohle není pro mě“, což je obrovská škoda.
Když očekávání brzdí pokrok
Je to paradox – čím více očekáváme „perfektní“ meditaci bez myšlenek, tím více se nám vzdaluje. Naše mysl je mistrem v nastavování nereálných standardů, a čím více se vzdalují realitě, tím větší prostor vytváříme pro pochybnosti a sebekritiku.
Jednoduchá otázka, která mění vše
„Jaké by to bylo, kdyby to takto stačilo?“ Tuto otázku mají účastníci mých kurzů obzvlášť rádi. Dokáže rozpustit hory očekávání v jediném momentu. Protože způsob, jak situaci prožijeme, máme ve svých rukách. Čím více lpíme na očekáváních, tím bolestivější je každý vnímaný „neúspěch“.
Nový přístup k očekávání
Nejde o to nemít žádná očekávání – to by bylo nereálné. Jde o to naučit se je rozpoznávat a umět je ve správnou chvíli odložit stranou. Když meditujeme a vadí nám myšlenky, když jsme ve stresu a chceme se okamžitě zklidnit – právě v těchto momentech nám může pomoci prostě pustit očekávání a být s tím, co skutečně je.
Prostor pro skutečnou změnu
Když se nám podaří uvolnit sevření očekávání, otevře se před námi nový prostor. Místo zápasu s představami o tom, jak by věci měly být, můžeme konečně vidět a řešit to, co se skutečně děje. A přesně o to v mindfulness jde – být v kontaktu s realitou, ne s našimi představami o ní.
Co s tím dnes uděláš?
Máš 5 minut? Zamysli se nad tím, jaké přehnané očekávání v tobě často vytváří stres. Jen je pozoruj, nehodnoť.
Máš 10 minut? Věnuj se dnes cvičení mindfulness a na začátku si všimni, jaká očekávání v tu chvíli máš od sebe a od průběhu cvičení. Zkus tato očekávání pustit.
Máš 30 minut? Věnuj se delšímu cvičení a vždy, když během něj začneš být nespokojený/á, uvědom si, jestli to není kvůli nějakému očekávání. Co v tu chvíli můžeš nechat být?
Chceš dostávat podobné texty emailem?
Nejnovější komentáře